O skle

Sklo jako materiál (zpočátku egyptská pasta a glazury na blízkém východě) lidstvo zpracovává již přibližně od třetího tisíciletí před Kristem. Později se začínají objevovat samostatné korálky, a ještě později nádoby. Jak to víme? Protože se dochovaly. Samozřejmě, že ne vždy vypadají jako nové, ale i tak je to úctyhodný výkon na jakýkoliv užitý neinertní materiál, ne?

Všichni máme sklo zafixováno hlavně jako něco křehkého. „Je to křehké jako sklo.“ Jenže ve skutečnosti je to materiál nesmírně odolný. Mechanicky i chemicky. Odolává poškrábání (pokud do své oblíbené skleněné dózy pravidelně neházíte po příchodu domů svazek klíčů nebo s ní nešoupete po betonové podlaze) i většině kyselin. Korozi podléhá jen velmi pomalu a i barevně je obecně dost stabilní. Pokud ho nevystavíte například radiaci, která může ovlivnit jeho příměsi.

Skleněný šperk je tedy hned po drahých kamenech a minerálech nejlepší volba, máte-li zájem o něco barevného a zároveň trvalého. Pojem bižuterie, ve smyslu šperky ze skla, má dnes poněkud nahořklou pachuť něčeho laciného, ale mnozí umělci z Česka i celého světa již dokázali, že ze skla se dají vytvářet jedinečné kousky s vysokou uměleckou hodnotou.

Jak o své skleněné šperky pečovat se dozvíte v samostatném příspěvku o péči.